Vílí holčičky

 Vím, že jste už mnoho mých obrazů viděli, ale tento
je opravdu zvláštní. Je tak něžný a jemný, jako žádný předchozí.
Je jako vločka sněhu, která se dotkne země a zároveň se rozplývá
v nekonečném tanci.Na plátně se mi objevily dvě vílí holčičky, odvážné a zárověň křehké,
držíce v rukou zářivé kouzelné světlo. Jejich šaty jsou z nití pavučin,
jemné jako mlha, a vlasy mají zlatavé jako sluneční paprsky,
které se proplétají mezi stromy.Světlo, které drží, není jen září, je příslibem. Příslibem,
které bývá i mezi sestrami, že nikdy neztratí své propojení
a že jejich láska a síla nám bude vždy osvětlovat cestu.
Paprsky se dotýkají země a tam, kde se setkají, kvetou květiny
ve všech barvách duhy a nebe se rozsvítí, aby přivítalo tanec motýlů.Připomínají mi strážkyně dětského kouzla. Ať už jsme velcí či malí,
můžeme se na ně vždy obrátit. Jejich příběh je připomínkou,
že i ve světě, který se zdá být občas potemnělý, stále zůstává
kousek toho magického světla, které nás propojuje
s naší dětskou čistotou a snem.